Čtvrtečnímu koncertu Caribou konkurovalo hned několik jiných akcí v Praze, ale přesto byl koncert vyprodaný. Pravděpodobně všechny jako mě dostal záznam vystoupení z Boiler Room, ale nečekala jsem, že koncert bude zvládnutý na jedničku. Před začátkem mě přepadl strach, že Danovi Snaithovi to sem tam falešně uletí, ale chyby mu odpustím, protože je zachrání tanečně nadupaným podkresem. V MeetFactory mi kupodivu celkový dojem z poslechu nakonec nic nekazilo.

Svůj set otevřel posledním singlem Our Love, jenž pomaloučku rozproudil krev v nohách a publikum se začalo blaženě usmívat. Vyprodanost byla cítit ve všech koutech sálu a posluchači v předních řadách se chtě nechtě museli dotýkat cizích lidí, kteří se non stop kroutili. Ale opravdu non stop, protože Caribou házel ty největší pecky z alba Swim i Our Love. Lidé si koncert užívali sami po svém a často zahleděni do země jako kdyby žili okamžikem a hltali tón po tónu. Caribou nabízí paletu hned několika mnohdy ezotericky nasáklých tonů. Flétny v songu Mars se čistě rozezněly, jako když někdo hraje na sklenice s vodou. Poté nám dal prostor se nadechnout a přímo vklouznout do Found Out. Dan se pohyboval víceméně stále stejně a věděl, že projekce ani výraznější oblečení u Caribou vůbec nejsou potřeba.

Abych stále nepůsobila tak sluníčkově, tak Odessa pro mě byla lehkým zklamáním. Proč? Očekávala jsem větší kotle v předních řadách. Podzimní unavenost návštěvníků nebo zpěvákova apatie? Při Second Chance se zpěvu chopila předskokanka Jessy Lanza, která Dana doprovází na jeho turné. Její vystoupení s culíčkem nakřivo bylo trošičku skromné, ale zato synthově nabité, a celý set působil jako od Grimes. To především kvůli vysokým povzdechům a holčičkovskému vzhledu. „I love you Jessy!“ ozvalo se za mnou. Že by platonická láska?

Dost srdíček. Zpátky ke Caribou. Píseň Sun mě překvapila a potvrdila, že Swim je prostě jeho nejpovedenější deska. Ozvěnovité a gradující „sun, sun, sun…“ naživo působí jako varhany v kostele. Caribou délku písně ještě zdvojnásobil – pocit tak umocnil. Rozloučil se a zase skromně odešel. Nám zbylo jen se probrat davy uhánějící ven na cigaretu, protože koncert byl nekuřácký, a druhý den nad koncertem ještě rozjímat. Jak říkám, dobrý film poznáte podle toho, že si na něj druhý den vzpomenete a přemýšlíte nad ním. To samé platí i s koncertem.

Foto: Nataliya Yashchuk